Proč se u lidí rozvinula empatie

Jedním z lidských rysů, které najdeme u většiny populace, je bezesporu empatie. Jednoduše řečeno se jedná o schopnost, kdy se dokážeme vcítit do pocitů druhého, ať už jiného člověka nebo i zvířete. Ve světě zvířat je poměrně obvyklá, avšak u některých druhů, člověka nevyjímaje, je obzvlášť silná.

Na první pohled se to zdá zvláštní. Ve světě, kde jde každému jedinci především o vlastní přežití, nemůže přece představovat pochopení pocitů druhého a vcítění se do něj nějakou výhodu. Naopak by se to dalo považovat za slabost, neboť si tím snižujeme šance na vlastní přežití.

Tak by se to mohlo jevit, kdybychom si neuvědomili, že evoluce nepracuje s jedinci, nýbrž s druhy. Je jedno, který z živočichů přežije, důležité je, aby jich zůstalo naživu dost na to, aby byly zajištěny další generace. A k tomu může empatie pomoci.

Najdeme ji především u sociálních druhů. V podstatě zde platí přímá úměra: čím více onen druh závisí na spolupráci jedinců ve skupině, tím větší schopnost empatie obvykle mají. Proto ji v podstatě nenajdeme u solitárních predátorů, naopak u těch, kteří loví ve smečkách, je velmi hojná. A to platí i u lidí.

Je to právě empatie, co zajistilo, že se lidé dožívají stále vyššího věku. Jsme totiž ochotni se starat o naše staré a slabé příslušníky, takže jejich šance na přežití dramaticky vzrostly. K tomu samozřejmě přispívá i rychlý vývoj medicíny, který je však také motivován, ač si to neuvědomujeme, právě empatií

Jakkoliv jsou však lidé empatičtí, rozhodně nejsou v tomto ohledu na prvních příčkách. Ty drží kytovci, zejména pak kosatky. A není divu, právě ony totiž žijí v rodinách, kdy se o sebe jednotliví členové starají a pomáhají si.

Je tedy vidět, že se jedná, navzdory tomu, co by se na první pohled mohlo zdát, o velmi užitečnou věc. Rozhodně bychom se jí tedy neměli posmívat nebo ji zahazovat. Právě díky ní jsme totiž tam, kde jsme.